No a jak to bylo dál?

Co myslíte, já chtěl najednou něco víc. Nechtěl jsem jen navigovat řidiče, ale chtěl jsem prostě řídit sám. No a tak jsem pro to musel něco udělat. Tak jsem se vrhnul do autoškoly pro řidičské oprávnění na tatru. Zkoušky jsem udělal 23.12. roku 2000 a věděl jsem, že další rok budu řídit tatru já. No nemyslete si, že bratranec se vzdal svého šoférství a že by mi chtěl dělat spolujezdce. To teda ne. A teď se naskytl problém, kdo a jak a s kým a s čím bude vlastně jezdit? Ani jeden z nás nechtěl ustoupit, aby dělal spolujezdce a navigátora a tak si každý musel svého navigátora najít sám. No a tak jsem přemýšlel a za chvíli bylo jasno. Zašel jsem za mým dlouholetým kamarádem a zároveň spolužákem ze základní školy a osvětlil mu celou situaci. Ani dlouho nepřemýšlel a bylo jasno. Mým spolujezdcem-navigátorem se stane Pavel Brožek. No ale tatra byla jen jedna. Co teď ? Naštěstí pravidla truck trialu umožňují střídání posádek na jedné tatře. Akorát každý musel mít jiné číslo posádky. A tak můj bratranec Petr, který si vybral jako svého navigátora Jirku Kaška, měl číslo posádky 521 a já s Pavlem jsme měli číslo 503. A tak jsem se střídali na jedné tatře. Bylo to dne 5.5 roku 2001 v Mostě kdy já hrdě vstoupil do tatry s číslem posádky 503 na místo řidiče. Byl to nádherný pocit. Skončili jsme na místě sedmém z osmi posádek v kategorii S5. Pak proběhly další závody: V roce 2001 v Dasnici, kde nás jelo celkem 9 posádek a my skončili na místě sedmém, ve Skalné na místě třetím v Pohořelicích, kde nás jelo 6 posádek a skončili jsme na místě čtvrtém, v Žamberku to samé a poslední závod v tom roce v Brně, kde nás jelo 9 posádek a my byli na čtvrtém místě. No naše začátky, když vidíme dle výsledků, nebyly zas až tak výborné, ale postupem času jsme se začali zdokonalovat. Samozřejmě, že jsme se měli hodně co učit, abychom dohnali například posádku s číslem 517 R.Korytáře (řidič) a P.Říhu (spolujezdec), kteří jezdili již od roku 1999. Ze začátku jsme měli s Pavlem trochu problémy s tím, že jsme se nemohli shodnout. Stávalo se nám, že Pavel mi řekl 'jeď vpravo' a já jel doleva apod. Pak jsme si určili mezi sebou určitá pravidla a již to bylo lepší a lepší. Po několika závodech, které byly pro nás spíše jako trénink, jsme se začínali shodovat více a více. Na závody jezdíme vždy dobře naladěni a užijeme si tam spousty legrace. Každý večer jsou tam pořádány akce jako diskotéka, striptýz jak dámský, tak pro dámy i pánský a někdy i ohňostroj. Takže o zábavu je postaráno nejen přes den, ale i večer. Je tam spousta stánků, takže diváci nemají nouzi o jídlo a pití. Samozřejmě, že diváci mají možnost soutěžit i o ceny, které věnují sponzoři truck trialu. A jako jedna z cen je pro diváky i jízda v terénu s vybraným vozidlem jedné z posádek závodů.